Plaňany
Území při soutoku Kouřimky s Bečvárkou bylo souvisle osídleno od mladší doby kamenné. Kromě úrodné půdy s dostatečnými vodními zdroji působila na hustotu osídlení i výhodná poloha pří staré obchodní stezce, spojující Prahu s východními Čechami a Moravou. Její trasu převzala i středověká trstenická stezka, pozdější císařská silnice i novodobá komunikace jen s malými místními odchylkami. O významu Plaňan svědčí to, že se objevují téměř na všech starých mapách, počínaje mapou Criningerovou z roku 1569. Pozornosti si zasluhuje i dochovaný románský kostel z 12. století, pod jehož podlahou bylo v roce 1937 odkryto zdivo z 10. století, snad pozůstatky původní rotundy.
V historických pramenech se Plaňany, v té době jako Plaňasy, poprvé připomínají roce 1222 jako majetek Holce z Plaňas, kastelána olomouckého hradu. Další zprávu o vsi poskytují prameny až téměř po stu letech, kdy je v roce 1318 uváděn Jan ze vsi Plaňas. Ve 14. století a v první polovině století 15. se v Plaňanech vystřídala celá řada majitelů a v roce 1421 a 1424 byla osada vypleněna husitskými vojsky. Roku 1448 koupil Plaňany vyšehradský purkrabí Jan z Rabštejna, který patřil k odpůrcům Jiřího z Poděbrad, a tak vojska poděbradské jednoty táhnoucí roku 1448 na Prahu, nešetřila jeho majetek a Plaňany vyplenila. S nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn se objevil i nový majitel Plaňan, zámožný a do rytířského stavu povýšený horník Jan Hanykéř mladší ze Semína. V letech 1488 — 1497 vystupoval sice jako majitel vsi vladyka Mikuláš z Plaňan, ale v roce 1500 opět Jan Hanykéř, od jehož dědiců koupil v roce 1530 Plaňany Beneš Mírek ze Solopysk. Jeho rod zde sídlil až do pobělohorských konfiskací. A byli to právě Mírkové ze Solopysk, kteří před rokem 1604 dosáhli povýšení Plaňan na městečko (některá literatura udává povýšení Plaňan na městys roku 1572) a získaly znak od císaře Maxmiliána II.; znakem Plaňan jsou dva stromy vyrůstající z trávníku v patě štítu. V této době se také ustálil stávající název obce.
Statut městyse byl Plaňanům vrácen na základě rozhodnutí Parlamentu ČR 10. října 2006.
Více se o historii Plaňan můžete dozvědět na stránkách "Cesty a památky"
Blinka
Obec je poprvé doložena v roce 1360, kdy se bratři Pavel a Václav z Jenštejna zavázali platit plaňanskému faráři daň ze svých dvorů v obci Blýn. Později se obec vzpomíná jako Plyna, Blina a nokonec Blinka. Roku 1755 koupil Blinku Filip Nerius Krakovský hrabě z Kolovrat, jehož syn Filip padl v bitvě u Kolína roku 1757. Při této bitvě se o Blinku opíralo pravé křídlo sestavy Prusů, jižně od ní měl postavení jeden z jezdeckých pluků generálmajora Schönaicha.
Blinka je zastávkou č. 12 významného regionálního projektu Tajuplná místa Podlipanska, které organizuje MAS Podlipansko, o.p.s. Pro zájemce o putování po těchto místech opředených tajemstvím a pověstmi je vydán kapesní průvodce, který zdarma získáte na informačních místech
Podlipanska. Informační tabule jsme doplnili fotografiemi z našeho archivu.
Hradenín
Hradenín byl trvale osídlen již v dávné minulosti. Doklady o osídlení zdejší oblasti pocházejí již z 8. století před naším letopočtem.
Zdejší tvrz byla založena pravděpodobně již ve 13. století. Ves je v písemnostech poprvé uvedena roku 1295, kdy zde působil Předota z Hradenína. Ten zřejmě nechal založit na vrcholku nad potokem tvrz.
Původní tvrz ale zanikla. Zřejmě se tak stalo roku 1308. Nová gotická tvrz byla postavena až koncem 14. století. Roku 1398 se objevuje v písemnostech měšťan Mikuláš Pešek či Písek, který se psal z Hradenína, takže v té době již tvrz stála. V té době byla obehnána hradbou, vodním příkopem a obranným valem. Na jižní straně se navíc nacházel rybník. Do hradu se vstupovalo ze západu po mostě.
Roku 1409 je jako majitel tvrze uváděn Reinhard z Mülhausenu. Do současnosti se dochovala zpráva, že se tvrz roku 1437 snažil získat císař Zikmund, avšak neúspěšně. Dalším majitelem byl Reinhardův bratr Rynart ze Sluštic, který ji vlastnil až do poloviny století. Roku 1483 je v písemnostech jako majitel uveden Mikuláš Dax z Hammerštejna, který provedl přestavbu Hradenína v gotickém stylu. Nechal upravit obytnou věž, v jejím třetím patře dal zřídit kapli, zpevnil opevnění, u vstupní brány na západě nechal postavit baštu, rozšířil a vyzdil příkop a vylepšil jeho napájení vodou.
Počátkem 16. století byli majiteli hradu Amchové z Borovnice. Až do 16. století byla k bydlení využívána gotická věž, ale ve 2. polovině 16. století se k bydlení začala používat nově postavená dvoukřídlá budova. Došlo také k náhradě padacího mostu kamenným dvouobloukovým mostem.
Na přelomu století vlastnili tvrz Nečanští z Minic, kteří dali postavit renesanční palác. Postupně však o Hradenín ztratili zájem a roku 1606 ho prodali. Na hradě se vystřídalo několik různých majitelů, až se jí roku 1663 ujal Jiří Viktor z Valdštejna. Tehdy se z tvrze stal poplužní dvůr, který sloužil k obytným a hospodářským účelům. Gotická polygonální bašta byla přebudována v obytný dům.
Roku 1720 Hradenín získalo město Kutná Hora, které poplužní dvůr zrušilo.
Někdy před rokem 1869 koupili tvrz manželé Mašínovi. Provedli rozsáhlou přestavbu tvrze, při které byl na jihu a východě zasypán vodní příkop, byly do něj vestavěny hospodářské budovy, bylo zbořeno jižní renesanční křídlo, ve věži vznikla sýpka a v areálu vznikly další hospodářské stavby.
V letech 1924 – 1930 bylo v Hradeníně v oblasti nazývané Na Malých familiích objeveno halštatské birituální pohřebiště s několika desítkami hrobů. Po skončení druhé světové války se roku 1950 stala tvrz majetkem zemědělského družstva, které ji nechalo chátrat. Roku 1955 dokonce byla věž vážně poškozena úderem blesku a vichřicí. V roce 1960 se Hradenín stal majetkem státu, který ovšem záchranné práce nezapočal. V polovině 70. let 20. století se zřítila mansardová střecha poškozené věže a byly poničeny i stropy druhého a třetího patra. Roku 1976 bylo v lokalitě Nad mlýnem při výstavbě bytových domů nalezeno keltské sídliště ze 6. – 5. století před naším letopočtem. O dva roky později byl v jeho blízkosti při stavbě kravína nalezen hrob z tohoto období. Současně zde bylo nalezeno germánské pohřebiště z období okolo přelomu letopočtu. V roce 1985 proběhl historický průzkum hradu a po roce 1988 bylo zahájeno statické zajištění a nejnutnější opravy, které skončily roku 1993. Tehdy byla tvrz vrácena potomkům původních majitelů.
Z původní tvrze se do současnosti dochovala mohutná hranolová třípatrová obytná věž. Věž je lichoběžníkového půdorysu, přičemž jedna její strana dosahuje délky 9,6 metru a druhá 11,5 metru. Je vysoká více než 24 metrů, ale v minulosti byla jistě vyšší. Pod věží se nachází sklep přístupný z nádvoří. Věž stojí na prostranství obklopeném vyzděným vodním příkopem a pozůstatkem hradeb. Přes příkop vede k věži renesanční kamenný most, u kterého se dochovala obranná polygonální bašta.
Hradenín je zastávkou č. 11 významného regionálního projektu Tajuplná místa Podlipanska, které organizuje MAS Podlipansko, o.p.s. Pro zájemce o putování po těchto místech opředených tajemstvím a pověstmi je vydán kapesní průvodce, který zdarma získáte na informačních místech
Podlipanska. Informační tabule jsme doplnili fotografiemi z našeho archivu.
Poboří
Vesnice je v písemných pramenech poprvé doložena již v roce 1142 jako majetek velmože Miroslava z Cimburka, který ji zapsal do majetku cisterciáckého kláštera v Sedlci, jemuž patřila až do první čtvrtiny 15. století. Od té doby držely Poboří různé šlechtické rody až do roku 1515, kdy ji Albert Amcha z Borovnice prodal městu Kutná Hora. Majetkem Kutné Hory pak bylo Poboří až do zrušení poddanství v roce 1848.
(zdroj: cesty a památky)
Více o aplikaci
Území při soutoku Kouřimky s Bečvárkou bylo souvisle osídleno od mladší doby kamenné. Kromě úrodné půdy s dostatečnými vodními zdroji působila na hustotu osídlení i výhodná poloha pří staré obchodní stezce, spojující Prahu s východními Čechami a Moravou. Její trasu převzala i středověká trstenická stezka, pozdější císařská silnice i novodobá komunikace jen s malými místními odchylkami. O významu Plaňan svědčí to, že se objevují téměř na všech starých mapách, počínaje mapou Criningerovou z roku 1569. Pozornosti si zasluhuje i dochovaný románský kostel z 12. století, pod jehož podlahou bylo v roce 1937 odkryto zdivo z 10. století, snad pozůstatky původní rotundy.
