Rybáři se přes zimu učí, těší se ven

Plaňany – Za zavřenými dveřmi jsou slyšet veselé dětské hlásky a důrazný, ale milý hlas vedoucí Hany Purkrábkové.

Rybářský kroužek v PlaňanechFoto: Deník/ Lucie Mašínová

To v jedné z plaňanských školních tříd našel azyl rybářský kroužek. „Vedu vám návštěvu," zareagovala na mou přítomnost Hana Purkrábková. Děti ihned přestaly malovat a zjišťují, kdo mezi ně přišel. Brzy se však opět ponoří do svých výkresů a podle toho, co se naučily si vybarvují okouna říčního. Snad každý si chce povídat, a tak se dozvídám, že malý Oliver navštěvuje kroužek od října a baví ho hlavně poznávání nových ryb. „Už jich poznám šest," pochlubil se mi předškolák.

Povídání o jednotlivých rybách prý baví také Vaška, který chodí rybařit se svým tatínkem. Sám prý zatím chytat ryby nemůže. „Musí projít tímto kroužkem, aby dostal povolenku," vysvětlila mi vedoucí kroužku. Na rybaření si však děti musejí počkat až do dubna. Do té doby na ně čeká ještě několik týdnů teoretické výuky.

Ne vždy však děti vybarvují připravené materiály. Hana Purkrábková prozradila, že na děti čekají také přednášky a využívají také různé pořady o rybách. „Koukali jsme také na Káťu a Škubánka na rybách," řekla. Vysvětlila, že z pohádky pak použila věci, které lze prakticky využít. S dětmi tak hovořila třeba o rybářském vybavení. Ačkoli většina dětí zatím rybaří jen teoreticky, je mezi nimi chlapec, který už závodí. „Chytám na plavanou a byl jsem soutěžit třeba v Pečkách," netajil Toník, který podle Hany Purkrábkové dokáže chytat také na deset metrů dlouhý prut. Sám chlapec prozradil, že okouna, o kterém se zrovna učí, pozná. „Už jsem je chytal," chlubil se. Na kroužek dochází ještě jeden chlapec se stejným křestním jménem. Druhý Toník má k rybařině blízko díky svému tatínkovi. „Doma si povídáme o tom, co jsem se naučil," prozradil. Dodal, že občas jezdí s tátou do práce a pomáhá mu i s přípravou rybích pokrmů pro zákazníky. Baví ho to prý stejně jako ostatní věci, které k rybařině patří.

Ještě jsme nedopovídali a už se ozval Ondra, že s ním jsem si ještě nepovídala „Dostal jsem prut od Ježíška," chlubil se. Zatím ho prý nezkoušel, protože je zamrzlý rybník, ale moc se na to těší. To už na mě volá Samík, že má také prut. Červený. A na ryby prý chodí s tatínkem. „Ale nejím je," přiznal. Ryby jsou prý jeho nejoblíbenějším zvířetem. To už pomalu hodina končí a děti začínají balit. Na Hanu Purkrábkovou čeká ještě další kroužek. V další třídě už na ni čekají děti od druhé do páté třídy. Ihned na počátku jim vedoucí rozdá brožury a desky, kam doplňují informace o rybách. Společně pak začnou doplňovat informace k jednotlivým rybám. „Co je návnada a co nástraha?" zkouší školáky Hana Purkrábková. Jeden přes druhého volají správnou odpověď. Občas se některé děti zapovídají a pak nevědí, co mají doplnit. Znalosti jim však rozhodně nechybí. Je vidět, že rybařina je zkrátka jejich záliba a učení o jednotlivých rybách jim nedělá potíže.

Jelikož přichází pátek 13., nemohla jsem vynechat téma pověr. Mají rybáři také nějakou? „Mezi závodníky máme takovou pověru. Když se chytne ryba před závodem o přípravě, třeba při měření hloubky na prázný háček, tak to nosí smůlu. Sama jsem se o tom několikrát přesvědčila," řekla vedoucí kroužku.

Autor: Lucie Mašínová